Abstrakt
Identita církve vychází ve své teologické dimenzi ze skutečnosti Božího království, které se tak stává nutným předpolím chápání církve. Tím je církev zásadně spojena s historií lidu Starého zákona (M.
Knapp). Metodicky je možné šíři i členitost této skutečnosti uchopit v rámci tzv. mudroslovného přístupu (W.
Kasper); ten umožní analyzovat teologicky pojatou církev jako communio, která vykazuje charakter komplexní, tedy polárně chápané reality (viditelná/neviditelná; božská/lidská) (H. de Lubac). Celek církve je možné pojmout jako hierarcheia, tedy uspořádanost zdánlivě nesourodých prvků (Dionýsus Areopagita).
Na tomto myšlenkovém pozadí je možné představit církev jako communio (J. Ratzinger, W.
Kasper), která je tak zcela reálným národem, který má svou vnitřní strukturu, dějiny, poslání i účinnost.