Příspěvek rozebírá konceptuální rámec jakožto nástroj, usnadňující celostní přístup k analýze - a někdy i k podmíněnému prognózování - společenských procesů. Tím nutně překračuje hranice parciálních disciplinárních pohledů.
Zabývá se jeho vymezením v pojetí Tondla a Ostomové. Posléze jsou uvedeny tři příklady jeho uplatnění, na nichž se autor sám podílel: teleonomické výkladové schéma, kultivace a uplatnění lidského potenciálu ve společenském reprodukčním procesu a model vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu.
Na tomto základě je v závěru podána rozšířená analýza jeho funkcí v teorii a praxi dosud relativně mladé společenské vědy - veřejné politiky.