Cílem našeho článku je přiblížení problematiky implicitního a explicitního učení v procesu sportovního tréninku. I přesto, že se touto problematikou v kinantropologii zabývají zahraniční autoři již od devadesátých let minulého století, našli jsme v české odborné literatuře v souvislosti se sportovním tréninkem pouze jedinou zmínku o implicitním učení (Rychtecký, 2006), tento termín dále zmiňuje Psotta et al. (2011) v kontextu vyučování dovedností ve fotbalovém výkonu a někteří lékaři, kteří se zabývají studiem paměti (Klenerová & Hynie, 2010; Koukolík, 2008; Rusina, 2004).
Protože chybí ucelené detailnější představení výše uvedených druhů učení, pokusili jsme se o něj na základě zahraničních zdrojů, především od autorů Masterse (1992), Masterse et al. (2004), Maxwella (2008), Maxwella et al. (2000, 2001), Pooltona et al. (2007) a dalších, kteří publikovali rozsáhlé studie zabývající se touto problematikou. Na závěr jsme také navrhli možnosti aplikace implicitního učení do sportovní přípravy dětí a na základě dostupných informací jsme se pokusili shrnout přednosti a nedostatky explicitního a implicitního učení.