Abstrakt
Archivní vzdělávání je relativně mladou archivní subdisciplínou, výrazněji se rozvíjející zejména v archivně vyspělých zemích. V České republice je archivní vzdělávání stále ještě v plenkách.
Nemíní se jím zde výuka archivnictví a pomocných věd historických na vysokých školách, nýbrž v širokém slova smyslu vzdělávání a výchova lidí, zejména mladší generace, ze strany archivů. Text stručně uvažuje nad tímto oborem a předkládá několik myšlenek, jakým směrem by mohlo archivní vzdělávání v budoucnu napřít své síly.
Bazální rovinu představuje prostředkování znalostí z archivnictví a pomocných věd historických. V širším ohledu se jedná vždy o vztaženost k historickým tématům.
V neposlední řadě by však podle stanoviska autora mělo archivnictví a s ním archivní vzděláv ání brát v potaz obecné hodnoty, na nichž stojí naše společnost a civilizace. Jedním ze specifických přínosů archivního vzdělávání je pak zvyšování kontroly fungování a činností státu a jeho institucí ze strany společnosti.
Dokumenty veřejnoprávní provenience uložené v archivech jsou jedním z prostředků, jak na stát dohlížet.