Studie se zabývá vztahem historika a archiváře Karla Kazbundy (1888-1982) k Univerzitě Karlově. Absolvoval studium historie na její filozofické fakultě, kde se později stal docentem.
V letech 1945-1948 patřil mezi organizátory stého výročí založení své alma mater. Brzy po převzetí moci komunisty byl penzionován, vztahy k univerzitnímu archivu mu ale v 60. letech umožnily uveřejnit jedno z jeho životních děl - monografii o výuce dějin na Univerzitě Karlově.