Abstrakt
V předkládaném příspěvku se autoři zabývají problematikou falz pražských grošů Václava II. Představují celkem pět mincí, jež z hlediska úrovně napodobení originálu pokrývají širší spektrum dobových falz, od hrubých pokusů o kopie oficiálních ražeb po značně zdařilá falza, a zkoumají jejich materiálové složení kombinací dvou nedestruktivních metod, energiově disperzní analýzy (EDS) a hydrostatické zkoušky.
Ačkoliv lze již na základě samotné fabriky mincí usuzovat, že se nejedná o originální groše, teprve výsledky materiálových zkoušek přinášejí definitivní potvrzení a umožňují činit závěry o pravděpodobném způsobu výroby analyzovaných mincí. V jednom případě se jedná o olověný střížek s pocínovaným povrchem, v dalším pak byla použitým způsobem výroby zřejmě ražba na střížek ze slitiny stříbra a mědi o nízké jakosti, u kterého byl procesem bělení střížku výrazně zvýšen obsah stříbra v povrchové vrstvě.
Nejčetnějším způsobem výroby mezi prezentovanými mincemi je postříbření měděného jádra procesem amalgamace, prokázaným u tří z předkládaných falz. Zajímavým je rovněž závěr u poslední z analyzovaných mincí, jež svojí fabrikou nápadně připomíná atypické groše ze známého nálezu z polského Krakova.
Výsledky materiálové zkoušky prokazují, že se i v tomto případě jedná o falzum, které bylo vyrobeno amalgamací měděného střížku, což je v kontrastu se závěry několika dřívějších studií zabývajících se touto skupinou ražeb.