Abstrakt
Kapitola na příkladu životních osudů exulanta Václava Pelarga ukazuje širší kontext saského pobělohorského exilu. Snaží se ukázat, že větší přiležitost k plné integraci měly osoby obeznámené se správní praxí raně novověkých měst, která jim poskytla možnost komunikovat v němčině a setkávat se s různými typy písemností, jejichž znalost upotřebili zejména v případě podávání žádostí kurfiřtské kanceláři. Členové městských rad měli navíc zkušenosti s navazováním formálních a neformálních svazků, které využívali při integraci do prostředí saských měst.