Tento článek se zabývá otázkou přirozené náboženskosti člověka, která se dostává opět na povrch s nástupem post-sekulární společenské situace. Koncentruje se především na její uchopení u evangelikálního teologa Alistera E.
McGratha, který náboženskost vnímá jako ubikvitní a univerzální prvek struktury lidského bytí. Namísto epistemologie a ontologie, autor volí pojednat tuto otázku z perspektivy kulturní politiky v podání Richarda Rortyho, která otevírá prostor i pro nenáboženské uchopení smyslu lidské existence.