Abstrakt
Kapitola se věnuje problematice dlouhověkosti, která vyplývá z periodizace stáří a souvisí se stárnutím populace. Zabývá se ambivalencí demografického stárnutí, které se dotýká všech sfér života společnosti.
Staří lidé jsou pro společnost příležitostí i hrozbou, která se proměňuje v ageismus. Vysoké stáří je spojené s geriatrickou křehkostí a ohrožením důstojnosti člověka.
Popsán je systém dlouhodobé zdravotně-sociální péče, a jeho nutná návaznost na neformální péči rodinnou.