Abstrakt
Vývoj komunikace úzce souvisí s vývinem technologií, které umožňují, nebo přinejmenším usnadňují přenos sdělení. Komunikace se v současné době opírá o využívání jak technologických novinek, tak již zaběhlých prostředků, díky čemuž vedle sebe koexistují média tištěná a elektronická.
Vývoj médií v posledním desetiletí 20. století, ale především v prvním desetiletí 21. století výrazně ovlivnilo zprovoznění a následné rozšíření sítě Internet. Proměnami od té doby pochopitelně prochází také žurnalistika.
Dopad nových médií na žurnalistiku se stále častěji stává vědecky zkoumaným fenoménem. Toto dílčí mediálně vědní odvětví je však poznamenáváno nutností pružně reagovat na překotný rozvoj technologií, od čehož se odvíjí neustálenost používané terminologie, různost přístupů, které jsou při zkoumání používány, ale i příklon k rozdílným teoretickým východiskům.
Nabízí se rozličná teoretická opora, ať už vycházející z tak zvaného dominantního, či naopak z tak zvaného alternativního mediálního paradigmatu. Přijatelné řešení, jak při výzkumech komplexně postihnout co největší škálu dopadů nových médií na žurnalistiku, nabízí koncept mediální logiky.
Cílem příspěvku je tento koncept představit a předložit přehled možných cest, po nichž by se mohly výzkumy, jejichž teoretickým zakotvením by byl právě koncept mediální logiky, ubírat, a to včetně úskalí, na něž by bylo možno při zkoumání narazit.