Sociální změna a logika situace (kontinuita a diskontinuita, univerzalita a partikularita v sociální změně)
Abstrakt
Kapitola tematizuje problematiku sociální změny jakožto vyústění určité historické (civilizační) situace. Obecným teoreticko metodologickým východiskem je přitom řešení specifických problémů historického a společenskovědního poznání, jak se s nimi v historické sociologii setkáme pod různými tituly a v různě propracované míře.
Jedná se především o komparace ideálně typicky konstruovaných událostí a procesů u Maxe Webera, o „pravděpodobnostní evolucionismus“ u Raymonda Arona, „konstelační analýzu“ u Karl Mannheima či v utváření historicko sociálních „figurací“ Norberta Eliase, o nichž se v současné době diskutuje především pod hlavičkou „logiky situací“ (Karl R. Popper, Hans P.
Bahrt, Hartmund Esser a další). Zde jsou situace sice cosi historicky reálného (např. jako situace sociálně podmíněné, sociálně relevantní a jako komplexní konstelace), ale jejich logika a vyústění jsou uchopitelné pouze konstruktivisticky, a v některých případech dokonce jen kontrafakticky.
Za v mnohém exemplární příklad historicko sociologické analýzy historické změny v perspektivě logiky situací lze považovat právě výklad průběhu prvních let československé transformace po roce 1989 - samozřejmě s přirozenými přesahy do dílčích změn předtím a potom.