Publikace zachycuje vznik a vývoj Galerie Benedikta Rejta jako významné kulturní instituce města Loun. V první kapitole Hana Gruntová Kolingerová a Ondřej Skripnik představují několik teoreticko-metodologických úvah o zpracování biografie určité instituce, dále se pak odvíjí příběh samotné GBR.
Počátky institučního založení GBR lze hledat již ve čtyřicátých letech dvacátého století v době protektorátu. Tehdy se v Lounech začíná utvářet společnost lidí, jejichž činnost rozhodujícím způsobem ovlivní vznik a charakter budoucí instituce.
Prostřednictvím individuálních osudů malířů a pedagogů Kamila Linharta, Vladislava Mirvalda, Zdeňka Sýkory, historiků umění Josefa Hlaváčka a Jana Sekery a Sochaře Josefa Šimůnka, protnutí jejich životních trajektorií, je vykreslena cesta k instituci, jejíž vlastní život začíná v roce 1966, který je však brzy zasažen procesem normalizace. Přestože autorka položila důraz hlavně na osobnosti a utváření galerie pojala především jako výslednici konkrétních lidských aktivit, linie vyprávění současně zasadila do širších souvislostí.
Reflektován je vývoj společenských kulturních a politických podmínek, českého moderního umění i institucionalizace muzejnictví.