Tato kapitola se zabývá tím, k jakým dynamickým změnám dochází v češtině důsledkem kontaktu s ostatními jazyky. Upozorňuje na to, že je třeba mít k dispozici normy, které mohou takové změny usměrňovat, a tak zajistit přirozený vývoj češtiny.
Bez těchto opatření se mohou objevit oprávněné obavy týkající se zachování budoucí integrity češtiny v české společnosti.