Abstrakt
Různé pokusy o konceptualizaci často vágně užívaného pojmu kolektivní paměť dospívají k závěru, že kolektivní paměť je hluboce provázaná s jazykovými a narativními fenomény. V tomto článku je mým cílem předložit přehled a diskusi souvislosti mezi jazykem a kolektivní pamětí v kontextu sociální teorie.
V díle zakládajících teoretických postav M. Halbwachse a J.
Assmanna je význam jazyka ve vztahu k otázkám kolektivní paměti chápán jako ústřední. Stejně tak v posledních dvou dekádách se ze specifické role narativu a konverzace stává významný předmět teoretického výzkumu kolektivní paměti.
Na druhou stranu, v empirických šetřeních jako by byl vztah jazyka a kolektivní paměti spíše podceňován. Ukazujese, že různé společenskovědní a humanitní disciplíny se s podobnými tématy vyrovnávají značně odlišně a rozdíly lze nalézt také v míře explicitní pozornosti věnované tématu kolektivní paměti.