Kapitola se zabývá otázkou tvorby a provádění české zahraniční a evropské politiky v posledním deseti letech. Autorka poukazuje na neschopnost českých politických elit uvažovat strategicky, což se postupně stalo vážným systémovým problémem, ale současně navrhuje možná řešení, jak zlepšit působení České republiky v Evropské unii a na mezinárodní scéně.