Abstrakt
Proliferace zbraní hromadného ničení (ZHN) je často označována za jednu z nejvýznamnějších současných hrozeb pro mezinárodní bezpečnost. Tento článek se pokouší o zmapování procesu, jakým sekuritizace tohoto jevu po konci studené války ovlivnila vývoj americké jaderné politiky.
Autor vymezuje systémovou změnu související s rozpadem bipolárního uspořádání světa jako impuls, v důsledku kterého se jaderná politika Spojených států v 90. letech náhle nachází v doktrinálním vakuu a hledá nové opodstatnění své existence. To posléze nachází právě v iniciativách souvisejících s šířením ZHN v regionálním kontextu.
Posun od globálního k regionálnímu přístupu v americké zahraniční a bezpečnostní politice a zkušenost války v Perském zálivu jsou označeny za hlavní podněty vedoucí k rozvoji a institucionalizaci řady opatření a iniciativ reagujících na tento fenomén. Autor zde identifikuje počátek řady strategických trendů, které jsou dodnes v oblasti americké jaderné politiky nanejvýš aktuální.
Patří mezi ně snaha o kvalitativní vylepšování jaderných zbraní v kontextu změn v mezinárodněbezpečnostním prostředí, protiraketová obrana proti limitovanému útoku ZHN, důraz na flexibilní jaderné plánování a specifická formulace deklaratorní politiky. Důkladné prozkoumání okolností nastolení těchto trendů a jejich integrace do jaderné politiky je tak klíčovým předpokladem pro hlubší porozumění vývoje amerického přístupu k jaderným otázkám v celém období po konci studené války.