Metodou volby v léčbě penetrujícího poranění oka zasahujícího do sklivce s nitroočním cizím tělískem (CT) je u většiny pacientů primární pars plana vitrektomie s transvitreální extrakcí CT. V období od dubna 1999 do září 2000 jsme na Oční klinice VFN a 1.
LF UK v Praze takto léčili 26 očí 26 mladých mužůs věkovým průměrem 34 let. Průměrný interval mezi úrazem a primární PPV byl 8,5 dne.
Pacienty jsem sledovali v pr ůměru 23,5 měsíce. Vstupní penetrační rána byla u 17 očí v rohovce nebo limbu, u 9 očí ve skléře.
Sítnice byla poraněna u 24 očí. Poúrazová endoftalmitida se rozvinula u 2 očí.
Nitrooční CTmělo velikost do 6mm2 u 16 očí a 6-20mm2 u 10 očí. Při primární PPV jsme u 14 očí indikovali vnitřní tamponádu plynem či silikonovým olejem.
Pro pozdní sítnicové komplikace vzniklé v důsledku proliferativní vitreoretinopatie jsme u 8 očí indikovali reoperaci PPV. Na konci sledovací doby se u 3 očí vyvinulo inoperabilní odchlípení sítnice.
Výsledná zraková ostrost 6/12 a lepší byla dosažena u 12 očí. Jako hlavní negativní prognostický faktor pro konečnou zrakovou ostrost jsme vyhodnotili velikost nitroočního CT nad 6 mm2, dalšími negativními prognostickými faktory jsou vstupní sklerální rána, komplikace vstupní rány (prolaps duhovky, sklivce, hemoftalmus) a vznik poúrazové exogenní endoftalmitidy.