Přechod mezi jednotlivými vývojovými fázemi kolonií Saccharomyces cerevisiae je spojen s výraznými změnami transkripce; vývoj uvnitř fází je regulován především na posttranskripční úrovni. Buňky rostoucí na okraji kolonie exportují více amonných iontů než buňky v jejím centru a aktivují adaptační metabolismus.
Centrální chronologicky starší buňky nejsou schopny této aktivace, ale naopak udržují vysokou hladinu enzymů ochrany proti stresu. Rozdílné vlastnosti obou buněčných typů určují jejich rozdílný osud.