Abstrakt
Jako specifickou fobii označujeme iracionální strach z určitého konkrétního objektu nebo situace. Strach je obvykle omezen na tuto situaci nebo objekt a postižený netrpí příznaky úzkosti, pokud se nesetká nebo se neobává setkání s předmětem fobie.
Typické pro specifickou fobii jsou tři komponenty: úzkost z očekávání, vlastní strach a vyhýbavé chování, kterým postižený úzkost minimalizuje. Léčbou volby specifické fobie je expozice.
Expoziční přístupy můžeme rozdělit do dvou typů v závislosti na tom, zda je expozice fobickému objektu na živo (in vivo) nebo v imaginaci. In vivo expozice probíhá v reálném kontaktu pacienta s fobickým podnětem.
Při expozici v imaginaci je strachový podnět popisován terapeutem a pacient si ho představuje ve fantazii. Expozice může být odstupňovaná nebo neodstupňovaná.
Při odstupňované expozici je užívána hierarchie úzkost provokujících podnětů, které jsou seřazeny od nejméně po nejvíce stresující. Při neodstupňované expozici (zaplavení) je pacient rovnou konfrontován s nejtěžší položkou v hierarchii.