Abstrakt
Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější psychické poruchy vůbec. Lze je léčit jak psychoterapeuticky (individuální, skupinová, kognitivně behaviorální terapie), tak farmakoterapeuticky (antidepresiva nebo anxiolytika).
Psychofarmaka zpravidla působí dříve. Psychoterapie je náročnější, její výsledek je však trvalejší.
U těžších úzkostných poruch je optimální kombinace obou přístupů. Akutní intenzivní psychoterapie trvá 6-12 týdnů.
Psychodynamická psychoterapie je zaměřena nikoliv na přímé snížení úzkostnosti, ale na budování osobnosti, která má dobrou schopnost úzkost snášet. Skupinová psychoterapie pomáhá porozumět způsobům, jakým se člověk vztahuje k druhým, a uvědomit si formy chování, které vedou ke stresu.
Nejvíce výzkumně ověřeným psychoterapeutickým směrem používaným pro léčbu úzkostných poruch je kognitivně behaviorální terapie. Je založena na principech teorie učení.
Podle logického plánu se pacient postupně učí dovednostem, jak zvládat své epizody obav a starostí, panické záchvaty, fobické vyhýbavé chování, jak zmírnit úzkost, naučit se dobře komunikovat i jak efektivně řešit životní problémy