Velkým problémem meziválečného Československa byla menšinová otázka, zejména početná německá menšina. Byla snaha vytvořit právní úpravu, která by byla přijatelná hlavně pro Němce, ale současně by nebyla potenciální hrozbou pro stabilitu státu.
Nejdůležitější zde byly základní zákony státu (mj. ústava, ústavní jazykový zákon, župní zákon) přijaté 29. února 1920. Kramář vytváření těchto norem v ýrazně ovlivňoval a prosazoval zájmy českého nacionalismu.