Východisko. Koncem 80. let minulého století byl oxid dusnatý použit terapeuticky jako významný selektivní vazodilatátor v léčbě akutního respiračního selhání provázeného vysokou plicní cévní rezistencí u dětí i dospělých.
Metody a výsledky. Práce shrnuje fyziologické aspekty působení oxidu dusnatého v organizmu.
Zároveň je předložen soubor 33 pacientů (skupina I - 26 novorozenců, skupina II - 7 dětí), u kterých byla v léčbě použita selektivní plicní vazodilatace pomocí oxidu dusnatého. Podle reakce na oxid dusnatý byli rozděleni na podskupinu respondér a nonrespondér.
K hodnocení stavu oxygenace byly použity indexy OI (oxygenační index) A-aDO1 (alveoloarteriální diference) a paO1 /FiO1. Výsledky.
Ve skupině I (novorozenci) byly zjištěny statisticky významné rozdíly uvedených indexů mezi respondéry a nonrespondéry. Ve skupině II se statistická významnost nepodařila prokázat.
Výsledky lze srovnat s literárními údaji.