Práce se zabývá hodnocením prevalence a trendů preskripce potenciálně nevhodných léčiv u českých seniorů v ambulantní péči. Využívá nově revidovaných a v České Republice dosud málo známých Beersových kritérií z roku 2003 (10), která uvádějí léčiva potenciálně nevhodná ve stáří, jejichž nevhodnost je stanovena na základě farmakologických a farmakoepidemiologických studií.
Preskripce léčiv potenciálně nevhodných ve stáří by u seniorů měla být nízká, předchozí studie však prokázaly jejich časté užití u starých pacientů v některých evropských zemích, včetně České republiky (7). Výzkum byl proveden na dosud nejrozsáhlejším souboru seniorů, který byl k podobné analýze v našich podmínkách použit - databázi léčivých přípravků vydaných na lékařský předpis pojištěncům Zaměstnanecké pojišťovny Škoda, Mladá Boleslav v období leden 1997 - prosinec 2001 (databáze 1 776 119 léčivých přípravků).
V analýze jsme zjistili, že v roce 1997 užívalo potenciálně nevhodná léčiva 40 % ambulantních seniorů a v roce 2001 30 %. Při zhodnocení pouze vysoce rizikových léčiv jsme stanovili obdobně vysokou prevalenci - 34 % v roce 1997 s mírným poklesem v čase na 26 % v roce 2001.
K uživatelům potenciálně nevhodných léčiv patřily převážně ženy a senioři ve starší věkové kategorii 75-84 let. Ve sledovaném období užívalo nejvíce pacientů benzodiazepiny s dlouhým poločasem a nitrofurantoin - 10 % a 6 % v roce 1997, s téměř neměnnou prevalencí v čase.
Během sledovaného období se snížilo užití námelových alkaloidů, indometacinu a neretardovaného nifedipinu; vzrostlo užití doxazosinu, ticlopidinu a neretardovaného oxybutyninu.