Abstrakt
Článek je dílčí studií vývoje sídelního systému kraje Vysočina od roku 1869 až téměř do současnosti. Na základě kvantitativního zpracování výsledků ze sčítání obyvatelstva v 41 nejvýznamnějších sídlech kraje analyzuje míru vlivu tří vybraných faktorů: napojení těchto sídel na železnici, jejich administrativní funkce, kontinuity koncentračního procesu a hierarchie sídel.
Kromě obecného potvrzení jejich pozitivní determinace koncentrací obyvatelstva je podstatné rozlišení míry této determinace v jednotlivých kategoriích sídel. Z konkrétních zjištění lze uvést, že vrchol dynamiky vývoje sídelní sítě a koncentrace obyvatelstva na Vysočině spadá až do 2. poloviny 20. století.
Patrné časové zpoždění tohoto procesu za vývojem v jádrových oblastech českých zemí tudíž odpovídá perifernímu postavení kraje.