Abstrakt
Digitální obraz tváře (zejm. v pojetí M.B.Hansena) vytváří podmínky pro nové pojetí komunikace „mezi tělem a obrazem“ (či mezi člověkem a technologií), jejímž principem není jednosměrné vysílání sdělení ani informační výměna, ale spíše interface mezi počítačem a lidskou zkušeností, v němž jako základní médium funguje dimenze afektivity. Samotný obraz již není statickým objektem, ale stává procesem a jako takový je nevyhnutelně svázán s aktivitou vnímajícího těla.
Obraz tak nyní namísto konkretizace v určité technické formě vyznačuje samotný proces, při němž tělo (ve spojení s aparáty, které zajišťují, že obraz bude pro člověka vůbec „vnímatelný“) obrazu dává formu a vytváří z něj in-formaci, která pro něj nese určitý význam.