Tržní nástroje se postupně staly významným nástrojem politiky životního prostředí v zemích střední Evropy. Pomocí strukturálního makroekonomického E3ME modelu jsme srovnali dvě alternativní strategické rámce pro podobu ekologické daňové reformy v České republice.
Zatímco první ukládá daň na emise klasických znečišťujících látek, druhá spočívá ve zdanění emisí oxidu uhličitého úmyslně stanovené na úrověn vyrovnávající vliv na životní prostředí měřenou pomocí externalit, jejichž vzniku se předchází v důsledku jak snížení emisí podléhajícím zdanění, tak díky vedlejším účinkům. Také analyzujeme dopady recyklace výnosů.
Porovnání hospodářských dopadů obou zvažovaných návrhů politik naznačuje, že politika zaměřená na zdanění klasických znečišťujících látek předčí uhlíkové politiky v případech bez recyklace výnosů. Na druhou stranu, zejména díky výrazně vyšším výnosům ze zdanění emisí oxidu uhličitého za předpokladu jejich recyklace, návrh zdanění emisí oxidu uhličitého se jeví jako lepší volba.