Komplexita očí v živočišné říši dosahuje různých úrovní – od nejjednoduší světločivné buňky stínené jednou pigmentovou buňkou až po složitá uspořádání těchto základních jednotek umožňující vytváření obrazu např. u složených očí hmyzu či komorových očí obratlovců. Během evoluce oka je zapotřebí vhodně poskládat několik komponent – světločivné buňky, stínící pigmenty a zejména geny řídící časoprostorovou expresi strukturních genů.
Analýza jednotlivých genetických komponent poukazuje na mnoho rozdílných evolučních procesů – koopce, konvergence i použití společného základu.