Titanocen s jednou methylenovou vazbou [Ti(III)(η5-C5Me5)(η5:η1-C5Me4CH2)] (1) ochotně reaguje s di-tert-butylketonem a 2,4,6-trimethylacetofenonem za vzniku permethyltitanocenových derivátů [Ti(III)(η5-C5Me5){η5-C5Me4CH2C(t-Bu)2O-κO}] (2) a [(Ti(III)(η5-C5Me5){η5-C5Me4CH2CMe(C6H2Me3)O-κO}] (3) s tetramethylcyklopentadienylovým kruhem vázaným k atomu titanu pomocí ethoxy skπy disubstituované na Cα uhlíku. Krystalové struktury sloučenin 2 a 3 ukazují, že vazba Ti-O je pouze slabě nakloněna k vázanému cyklopentadienylovému ligandu, a že ani stericky objemné substituenty (mesitylenová nebo tert-butylová skπa) nevynucují pozorovatelné sterické bránění.
Naopak vazebná délka Ti-O se v komplexech 2 a 3 nijak významně neliší, a vyšší vlnočet elektronového přechodu 1a1 -> b2 pro komplex 2 (7326 cm-1) ve srovnání s komplexem 3 (6666 cm-1) ukazuje na účinější π-elektronovou zpětnou donaci z atomu kyslíku na atom titanu v komplexu 2.