Působení extrémních mrazových podmínek, které na našem území převládaly za poslední pleistocenní doby ledové nastolily periglaciální charakter klimatu, v horských oblastech došlo dokonce k zalednění (Sekyra, 1960). Pro definování periglaciálních podmínek v Čechách se dá podmínit existencí permafrostu nebo opakovaným promrznutími a roztáními půdy, tj, regelačními cykly (Krejčí, 1877). Že se na našem území vyskytovala trvale zmrzlá půda, můžeme dokázat výskyty kryogenních forem jako jsou: pseudomorfózy po mrazových klínech, mrazové rozvolnění pevných hornin podél puklin a kamenné moře.
Dalšími tvary potvrzujícími extremitu paleoklimatu mohou být tříděné strukturní půdy, kryoplanační terasy, mrazové sruby aj. (Czudek, 2005). Všechny tyto reliktní tvary je možné porovnávat s aktivními formami, které se nacházejí v oblastech s recentními periglaciálními klimatickými podmínkami jako např.
Sibiř, ostrovy Kanadského archipelu, vysokohorská pohoří, nezaledněné Grónsko, Špicberky a Antarktida.