Vývoj komplexních tvarů u rostlin musí zohledňovat různorodost okolního prostředí a proto i světelné podmínky jsou jedním z důležitých parametrů. V buňkách tabáku kultivovaných v tekutém médiu byla již dříve pozorována synchronie buněčného dělení jako jednoduchý případ vývoje složitějšího tvaru.
K získání buněčného modelu použitelného na studium odpovědi na světlo byla z linie tabáku Nicotiana tabacum L. cv. Virginia Bright Italia 0 (VBI-0) selektována hormon autonomní linie VBI-3 odpovídající na světelný stimul.
I u ní je buněčné dělení v rámci buněčných řetízků synchronizováno. Synchronie může být narušena pomocí inhibitoru auxinového transportu NPA a tento jev je doprovázen depolymerací aktinových filament.
Bílé světlo či indol-3-octová kyselina obnovily synchronii buněčného dělení. Nejúčinnější bylo daleké červené světlo následované modrým světlem, zatímco blízké červené světlo nebylo účinné.
Výsledky jsou diskutovány s ohledem na fytochromem indukovanou biosyntézu auxinu.