Abstrakt
Syndromy centrální senzitivity (SCS) je termín zahrnující funkční somatické syndromy s abnormální CNS aktivací při zpracování algických podnětů. V revmatologii zahrnují fibromyalgii (FM), chronickou (idiopatickou) bolest v dolní části zad (LBP), myofacsiální algický syndrom (regionální algický syndrom měkkých tkání) a temporomandibulární poruchu (TMP).
Těžiště exaktního přístupu k SCS má dva hlavní aspekty: zobrazování CNS a molekulární biologii. U FM a při chronické LBP byly zjištěny metodami funkční, popř. spektroskopické a 3D magnetické rezonance abnormality v somatosenzorickém kortexu a subkortikálních strukturách CNS.
V molekulární biologii jde o změny, které se týkají zvláště neuropeptidů v mozkomíšním moku a biogenních aminů (tj. neurotransmiterů serotoninu a norepinefrinu) při jejich transmisi na spinálních synapsích; inhibice zpětného vychytávání je významným aspektem terapie u některých SCS. U FM a TMP byla zaznamenána význačná genetická variabilita typu jednoduché nukleotidové záměny.
Nové poznatky z výzkumu a z klinické praxe vedly k modifikaci konceptu FM s posunem od kategorizace plošné bolesti k multidimenzní FM škále. Vyjádřením byla redefinice FM a předběžná diagnostická kritéria ACR/2010 s následnou modifikací (2011) v hodnocení některých somatických symtomů.
V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že zejména komorbidní FM u revmatoidní artritidy, osteoartrózy a systémového lupusu erytematodes představuje významný problém běžné revmatologické praxe.