Abstrakt
Tři životní pohyby (dle J. Patočky), které utvářejí podobu lidské existence, jsou také základními východisky a podobami vztahu ke světu, a náleží jim vlastní ontologický statut.
Patočkova tematizace tohoto vývoje poskytuje základ výchovnému působení, které pak může být vedeno s ohledem na život vcelku, směřovat k naplnění jeho celkového smyslu. Pozornost je věnována způsobu, jakým je založena a nadále prožívána tělesnost, a to v souvislostech její situovanosti (v přírodním prostředí).
Patočka rozděluje život podle pohybů do jednotlivých fází a rozvoj tělesnosti tak umísťuje do jeho prvního období. Praktické závěry pro výchovu jsou následující: první z pohybů, pohyb přijetí je také tělesným vrůstáním do prostředí; zakládá určitou formu situovanosti a zvláštní možnosti ontologické.
Jeho důsledný výkon (především) v dětství nás později vrací k původním významům, kterými se vztahujeme ke způsobu své (autentické) existence.