Abstrakt
Pro urychlení biofixace byly testované implantáty impregnovány kopolymerem kolagenu s proteoglykanem. Kromě toho jsme testovali polyethylen (PE) a C-C-kompozit.
Hodnotili jsme jejich biokompatibilitu na buněčných kulturách fibroblastů a zkoumali jsme reakce sousedních tkání na implantaci těchto materiálů do podkoží laboratorních potkanů a paraosseálně na stehenní kost prasat domácích (Sus domesticus). Připravili jsme polyethelen s hydrofobním nebo hydrofilním povrchem a kompozit C-C.
Před implantací do pokusného zvířete byly potaženy filmem kopolymeru kolagen-proteoglykan. Testovali jsme in vitro, jak tyto materiály ovlivňují buněčnou proliferaci a expresi cytokinů.
In vivo jsme zkoumali biologickou fixaci těchto materiálů u potkanů a prasat. V těchto testech byla určitá část implantátů vyrobených z těchto materiálů potažena kopolymerem kolagen-proteoglykan.
Kolagen byl získán z telecí kůže (frakce ISC 40), proteoglykan byl izolován z telecí chrupavky pomocí 2M GuHCl. Zatímco in vitro hydrofilní PE nejsilněji indukovala tvorbu IL8, hydrofobní PE stimulovala tvorbu TNF.
V podkoží laboratorních krys byly všechny materiály biokompatibilní; 10. den po implantaci do podkoží byly rozdíly mezi jednotlivými vzorky minimální. Potažení kompozitu C-C kopolymerem kolagen-proteoglykan snížilo počet stěrových částic v okolí.
V případech paraoseálních implantací prasatům po dvou měsících jsme našli centrálně buněčnou pojivovou tkáň a na vnější straně implantátu tkanou kost. Po šesti týdnech byly implantáty velmi pevně fixovány ke kosti, ze které se daly jen velmi obtížně oddělit.
Potažení vzorků CCP stimulovalo tvorbu dystrofických kalcifikací.