Abstrakt
Současný výskyt diabetes mellitus 2. typu (DM 2) a arteriální hypertenze (AH) je z hlediska vaskulárních komplikací vysoce rizikový. V poslední době se velmi sleduje souvislost mezi makrovaskulárními, tj. aterosklerotickými kardiovaskulárními onemocněními, a mikrovaskulárními komplikacemi, tj. především diabetickou nefropatií a retinopatií.
I když funkční a strukturální změny ve velkých a středních tepnách nejsou stejné jako v arteriolách a kapilárách, mají společné rizikové faktory, které aktivují renin angiotenzinový systém (RAS) a sympatický nervový systému. U standardně léčených nemocných s DM 2 a AH (inhibitory RAS aj. antihypertenzíva, statiny, antidiabetika) přetrvává vysoké reziduální vaskulární riziko pro celý tepenný systém.
Největší podíl na tomto zbytkovém riziku má aterogenní dyslipidémie, která se rozvíjí na podkladě inzulínové rezistence. Je vysvětlena aterogenita této non-LDL dyslipidémie a připomenuty nedoceněné důkazy léčby fenofibrátem, která výrazně snižuje reziduální vaskulární riziko nemocných s DM 2 a AH.
Jsou uvedeny mechanismy mikrovaskulárních benefitů fenofibrátu.