Časovost a autenticita podle Sein und Zeit. Některé problémy Heideggerova konceptu a jejich obdoby u Augustina
2008
Abstrakt
Heideggerova autentická časovost ve své neurčité prázdnotě předběhu ke smrti připomíná Augustinovo upření keschatologické budoucnosti, které je rovněž touhou vymanit se zrozptýlení ve věcech; Heideggerova časovost neautentická je pak podobně jako pro Augustina dána zapleteností ve věcech, která (pro oba autory) zároveň umožňuje čas měřit a chápat jej jako čas míjejících věcí, a je proto moralizována jako upadlost, resp. rozptýlení. Vpředložené interpretaci nabývají tři momenty času (tj. autentická a neautentická časovost pobyt a čas světa) nového významu založeného na jiném ocenění pobytu jako spolubytí a bytí ve světě i odmoralizování ?autentické? a zejména ?neautentické? časovosti.