Článek zkoumá vztah mezi rozuměním a výkladem podle Bytí a čas M. Heideggera (§§ 29-34) a podle stati Existence et herméneutique P.
Ricoeura. Pro Heideggera výklad není cestou k rozumění, ale naopak jeho explikací, tj. tematizací a posléze zvýslovněním toho, jak pobyt jako ?bytí ve světě? svému bytí již vždy rozumí.