Tento článek aplikuje Metzovu analýzu paměti na problém konstrukce identity ?oběti? a identity ?těch kteří neselhali? v post-komunistických zemích. Autorka ukazuje, že oběma konstrukcím chybí eschatologický výhled a mesiášská naděje.
Jako protipól vidí smířené pamatování, které předpokládá, že se zřekneme touhy dominovat paměť vlastní vinou nebo vlastní spravedlností a dovolíme, aby náš přístup k minulosti i rozvrhování přítomnosti a budoucnosti bylo vděčné a štědré kdruhým, k sobě i k Bohu.