Publikace na Evangelická teologická fakulta |
2009
Abstrakt
Studie zkoumá recepci dvou sémiotických koncepcí znaku, dyadického modelu Ferdinanda de Saussura a Umberta Eca a triadického modelu Charlese S. Peirce vsoučasné německé a anglosasské liturgice.
Dospívá k závěru, že sémiotika neposkytuje liturgice jen soubor analytických metod pro zkoumání bohoslužeb, nýbrž také určitý epistemologický model. Vkontextu křesťanské liturgie se přitom Peircův specifický realismus jeví jako plauzibilnější než Ecův nominalismus.