U 16 pacientů s diagnózou lymeské neuroboreliózy byla zjišťována možnost průkazu specifických boreliových antigénu v mozkomíšním moku. Byla použita metoda polyakrylamidové elektroforézy S následným Western blottingem a detekcí antigénu pomocí myších monoklonálních protilátek izotypu IgG reagujících s flagelámím proteinem a vnějším membránovým proteinem OspB.
Průkaz antigénu byl porovnán s přítomností volných specifických antiboreliových protilátek, popřípadě s protilátkami vyvázanými v cirkulujících imunitních komplexech a s průkazem DNA borelií v mozkomíšním moku pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR). Vyšetřovaný soubor byl rozdělen na dvě skupiny.
Z první skupiny 8 pacientů s autochtónni produkcí specifických protilátek v mozkomíšním moku byly oba boreliové antigény, fiagelámí protein i OspB prokázány u 2 nemocných s negativním průkazem DNA. Ve druhé skupině 8 pacientů, u kterých specifické protilátky nebyly nalezeny, se podařilo boreliové antigény prokázat u 4 (fiagelámí protein Ikrát, OspB 2krát a oba antigény Ikrát), z toho 3 pacienti měli pozitivní i PCR V moku.
Celkově byly boreliové antigény zjištěny u 6 pacientů z 16 vyšetřovaných, přičemž častěji (4krát) byly zachyceny v mocích, ve kterých nebyly nalezeny specifické protilátky. Z hlediska nervového postižení se jednalo 4krát o meningoencefalitidu, Ikrát o meningoradikulitídu a Ikrát o polyneuritidu.