Východisko. Děti s iniciálně refrakterním nebo relabujícím maligním lymfomem mají při použití konvenční chemoterapie nepříznivou prognózu, déle než 2 roky jich přežívá méně než 10 %.
Cílem této práce bylo zjistit, zda zařazení konzolidační léčby vysokodávkovanou chemoterapií s podporou autologních hematopoetických kmenových buněk prodlouží přežití těchto nemocných. Metody a výsledky.
Od ledna 1992 do prosince 1999 jsme transplantovali 45 dětí s maligním lymfomem. Indikací k zařazení megaterapie byl nádor špatně odpovídající na indukční léčbu (14x) nebo nádor recidivující (31x).
Ve skupině bylo 27 chlapců a 18 dívek s mediánem věku v době transplantace 14,7 let. U 28 klasifikoval patolog onemocnění jako Hodgkinovu chorobu, u 17 jako non-Hodgkinský lymfom.
Myeloablační režim nemocných s Hodgkinovou chorobou obsahoval cyklofosfamid, etopozid a busulfan nebo karmustin. Základem přípravného režimu dětí s non-Hodgkinským lymfomem byl cyklofosfamid, etopozid a busulfan nebo celotělové ozáření.
Zdrojem hematopoetických buněk byla 10x kostní dřeň, 28x periferní krevní kmenové buňky, 7x oba typy štěpu. S mediánem sledování 47 měsíců přežívá 29 dětí (61 %).
Jedenáct dětí zemřelo na relaps nebo kontinuální progresi lymfomu, 4 zemřely na léčebné komplikace, 1 pacient zemřel při autohavárii. Průměrná doba vzniku relapsu po megaterapii byla 7,5 měsíce.
Závěry. Časnější zařazení transplantace, zlepšení přípravných režimů a potransplantační imunoterapie by mohly zlepšit přežívání rizikových pacientů s maligním lymfomem.