Charles Explorer logo
🇨🇿

Použití mimotělní membránové oxygenace v terapii akutního respiračního selhání u donošených novorozenců

Publikace na Ústřední knihovna, 2. lékařská fakulta |
2000

Abstrakt

CÍL STUDIE: Zhodnocení úspěšnosti mimotělní membránové oxygenace (EMCO) v léčbě akutního respiračního selhání u zralých novorozenců. TYP STUDIE: Klinická pilotní studie centra EMCO.

Název a sídlo pracoviště: Ústav pro péči o matku a dítě, Praha. MATERIÁL A METODA: U 12 po sobě jdoucích pacientů s těžkým syndromem akutní respirační tísně a/nebo oběhovým selháním různé etiologie, kteří splňovali indikační kritéria, byla použita metoda venoarteriálního EMCO.

VÝSLEDKY: Venoarteriální mimotělní membránová oxygenace byla úspěšná u 75 % pacientů, kteří přežili. Čtyři pacienti zemřeli (1x syndrom mozkové smrti spojený s těžkou hypoxicko-ischemickou encefalopatií, 2x těžké ireverzibilní krvácení, do dutiny břišní a hrudní, 1x periventrikulární intraventrikulární krvácení III. stupně). Průměrná doba EMCO byla 71,4 +/- 31,7 hodin (rozmezí 25-130 hodin).

Při srovnání přeživší skupiny (S) a nepřeživší skupiny (NS) byl signifikantní rozdíl v nutnosti kontinuální inotropní adrenalinové podpory během EMCO. U pacientů, kteří zemřeli, pitva potvrdila ireverzibilní multiorgánové selhání.

ZÁVĚR: V indikovaných případech zůstává metodou volby u kriticky nemocných zralých novorozenců mimotělní membránová oxygenace. Prognosticky nepříznivým faktorem je nutnost inotropní podpory a hemodialýzy při EMCO.