Abstrakt
V roce 1993 byla porovnána léčba a metabolická kontrola (vyjádřené hladinou HbA1c) u diabetických dětía dospívajících do 18 let věku v ČR (Praha) a v Kanadě (Edmonton). Doplňující analýza proběhla v roce 1999v Praze.
V roce 1993 se studie zúčastnilo 176 pacientů z Prahy (věk 13,1 +- 4,0 roků; trvání diabetu 6,0 +- 3,6 roků)a 158 z Edmontonu (věk 11,6 +- 3,5 roků; trvání diabetu 4,1 +- 3,3 roků), v roce 1999 63 pacientů z Prahy (věk 12,5+- 3,7 roků, trvání diabetu 4,1 +- 3,3 roků). V Praze byli pacienti léčeni vícečetnými denními inzulinovými injekcemi(MDI), v Edmontonu konvenční inzulinovou léčbou (CIT).
Znalosti principů léčení diabetu byly zjištěny stand-ardním dotazníkem. V roce 1993 byly lépe kompenzovány děti v Edmontonu (HbA1c 9,3 +- 1,8 %) než v Praze(HbA1c 9,8 +- 1,7 %, p < 0,001) i přes menší počet denních dávek inzulinu.
Děti v Edmontonu častěji vyšetřovalydoma glykémie (21,1 +- 7,2 vyšetření za týden) než děti v Praze (10,2 +- 6,4, p < 0,001) a jejich rodiče prokázali většíznalosti o diabetu (p < 0,001). Následná analýza v roce 1999 u intenzivně sledované skupiny diabetických dětíz Prahy prokázala nejlepší metabolickou kontrolu (HbA1c 7,3 +- 1,0 %, p < 0,001) při významně častějším domácímmonitorování glykémie (počet vyšetření za týden 25,9 +- 5,2, p < 0,001).
Nejvýznamnějším prediktorem kompenzacebylo ve všech skupinách trvání diabetu (1993: r = 0,30, p < 0,001; 1999: r = 0,41, p < 0,01), následované četnostímonitorování glykémií. Pro kompenzaci byla významnější úroveň znalostí adolescentn ích pacientů samotných nežjejich rodičů.
Výsledky ukazují, že pouhé zvýšení počtu denních inzulinových injekcí nezlepší metabolickoukontrolu diabetických dětí, není-li provázeno četným domácím monitorováním glykémií a edukací. Povzbudivévýsledky z roku 1999 prokázaly, že v českých podmínkách lze dosáhnout lepší kompenzace dětského diabetu, nežuvádí řada významných světových center.