Dendritické buňky (DC) tvoří heterogenní komplexní systém buněk, jejichž hlavní úlohou je zpracování a prezen- tace antigenů dalším imunokompetentním buňkám. Heterogenita DC existuje na několika úrovních.
Podle prekurzoru, ze kterého se diferencují, se dělí na myeloidní a lymfoidní. Podle anatomické lokalizace se rozlišuje několik typů DC, speciálním typem jsou např.
Langerhansovy buňky v kůži. Důležitá je funkční diferenciace.
V závislosti na mikroprostředí, ve kterém se zpracování antigenu odehrává, mohou DC indukovat dva protikladné stavy: buď specifickou imunitní reakci, nebo toleranci vůči danému antigenu. Právě tento dualizmus funkce dendritických buněk přitahuje pozornost výzkumných týmů z celého světa.
Fenotypické a funkční rozdíly mezi jednotlivými typy DC jsou intenzivně zkoumány za účelem potenciálního využití těchto buněk v imunoterapii řady onemocnění, zejména nádorových. Ukazuje se, že jedním z důvodů selhání účinné protinádorové imunity je právě nedostatečná funkce dendritických buněk in vivo u pacientů s nádorovým onemocněním.
Pokroky v technologii v posledních letech umožnily získat a kultivovat DC v dostatečném množství in vitro z prekurzorů (monocytů nebo kmenových buněk) periferní krve. Společná kultivace DC s nádorovými antigeny v prostředí směsi cytokinů vede k účinné antigenní prezentaci a vytvoření specifických cytotoxických lymfocytů schopných zničit nádorové buňky, které byly zdrojem nádorových antigenů.
Zpětná aplikace takto aktivovaných DC nebo cytotoxických lymfocytů pokusným zvířatům a v prvních pilotních studiích také pacientům může navodit regresi nádorového onemocnění. Na druhé straně schopnost dendritických buněk indukovat za určitých okolností toleranci k určitému antigenu je předmětem zkoumání v oblasti potenciální imunoterapie stavů přecitlivělosti, a to jak k zevním antigenům (alergie), tak k vnitřním antigenům (autoimunitní choroby).
V souborném článku se věnujeme zdroji a vývoji DC, jejich morfologii a fenotypu, funkci, způsobům jejich kultivace in vitro a přehledu možnosti jejich využití v klinické praxi se zaměřením na imunoterapii nádorových onemocnění.