Abstrakt
Dětská obezita je v současnosti považována za jeden z nejobtížnějších problémů pediatrie a za jeden z hlavních zdravotních problémů průmyslové společnosti. Růst a vývoj obézních dětí se v několika aspektech liší.
Autoři předkládají výsledky antropometrického průzkumu realizovaného v letech 1989 až 1996 ve skupině 1949 českých obézních dětí (720 chlapců a 1229 dívek) ve věku od 6 do 18 let. Pacienti byli na začátku a na konci šestitýdenního programu redukce hmotnosti měřeni standardní antropometrickou technikou podle Matrina a Sallera.
Tloušťka kožní řasy na 14 místech byla hodnocena pomocí posuvného měřítka Best. Složení těla bylo hodnoceno pomocí Matiegkových rovnic.
Pro vyhodnocení programu redukce hmotnosti byl použit párový t-test jako kritérium kvality hodnocených parametrů. Pro potřeby lékařské profese byly vyneseny křivky empirických percentilů BMI pro obě pohlaví, aby se vyhodnotil stupeň obezity.
Z analýzy antropometrických dat pomocí párového t-testu z roku 1949 vyplývá, že nejcennější informace týkající se měření obvodu u chlapců jsou poskytovány obvodem břicha, gluteální oblasti a následně obvodem hrudníku. U dívek jsou výsledky částečně odlišné - vysoko dominuje gluteální obvod stehna, následuje gluteální obvod, třetí obvod hrudníku mezoeternální.
Pokud jde o kožní řasy, autoři doporučili sledovat u chlapců kožní řasy supraileac, subskapulární a břišní. U dívek bylo hodnoceno následující pořadí: supraileac, hrudní (na úrovni 10. žebra) a subskapulární skinfold.
Z přesného posouzení složení těla obézních dětí vystavených redukci hmotnosti vyplývá naše doporučení, že ztráta tukové tkáně by měla být nejméně sedmkrát větší než ztráta svalstva. Nižší poměr by měl být indikátorem pro změnu redukční léčby.
Metody přímé antropometrie, vč. calipering lze jednoznačně doporučit jako metodu první volby kvůli jejich neinvazivnímu charakteru.