Cílem předkládané práce bylo vyhodnotit krátkodobé podávání oktreotidu z hlediska vývoje, nástupu a perzistence remise u současných diabetiků závislých na inzulínu. Důležitost remise znamená pro pacienta klinicky příznivý stav s uspokojivou metabolickou kompenzací a vyšší metabolickou stabilitou během následného průběhu onemocnění.
Období remise je důležité z hlediska prevence pozdních orgánových komplikací. Dvoutýdenní léčba oktreotidem v dávce 150 mikrogramů denn ě podávaná během prvního měsíce po stanovení diagnózy nebyla spojena se závažnými nežádoucími účinky.
Léčba oktreotidem vedla k častějšímu rozvoji remise, částečné a úplné, ve srovnání s kontrolní skupinou. U většiny diabetiků v intervenované skupině remise začala okamžitě po podání oktreotidu.
Sérová hodnota peptidu C jako součást glukagonového testu provedeného v době diagnózy měla prediktivní hodnotu pro vývoj indukované a spontánní remise. Podávání oktreotidu zvýšilo pravděpodobný vývoj remise iu pacientů s podstatně nižší hodnotou C v době diagnózy ve srovnání s kontrolami.
Předběžné výsledky naznačují také prodloužení období remise.