Abstrakt
Termín paměť vyjadřuje schopnost lidského nebo zvířecího CNS ukládat informace. Paměť lze klasifikovat podle různých principů.
Krátkodobá paměť a dlouhodobá paměť představují základní klasifikaci. V rámci dlouhodobé paměti lze rozlišit deklarativní a nedeklarativní formu.
Deklarativní paměť poskytuje vědomě přístupný záznam jednotlivých předchozích zkušeností. Nedeklarativní paměť zahrnuje motoriku, vjemové postupy a jednoduché podmíněné reakce.
Pro nedeklarativní poznání je charakteristické, že jedinec si není dobře vědom toho, co přesně se naučil. Formování deklarativních stop paměti vyžaduje zpracování v hipokampu, zatímco nedeklarativní učení nikoli.
Studie na zvířatech naznačují, že deklarativní paměť je uložena změnami synaptické síly při kontaktech zahrnujících receptory NMDA v hipokampu. Iontový kanál spojený s NMDA receptorem je obvykle blokován Mg2-.
Odblokuje se pouze tehdy, když je postsynaptická buňka depolarizována, například při současné aktivaci NMDA a nonNMDA receptorů. Výsledný příliv Ca2 + do postsynaptické buňky iniciuje aktivaci kináz druhého posla s následným posílením synapsí, které byly aktivovány během depolarizace.
Molekulární substrát nedeklarativní paměti není znám. Obě formy paměti lze modelovat na laboratorních zvířatech a experimentálně analyzovat.
Analogie deklarativní paměti vyžaduje kognitivní mapy vnějšího světa uložené v paměti a seznamy očekávaných důsledků různých akcí. Motorické učení může sloužit jako vhodný model komplexní nedeklarativní (procedurální) paměti.