Abstrakt
Systémová enzymoterapie představuje speciální terapeutický přístup spočívající v orální aplikaci vysokých dávek kombinací hydrolytických živočišných a rostlinných enzymů. Původně empirická metoda byla podrobnými experimentálními analýzami a úspěšnými klinickými studiemi transformována do široce oceňované terapeutické metody různých patologických procesů.
I přes tuto skutečnost byla systémová enzymová terapie opakovaně zpochybňována s odkazem na téměř sto let staré dogma, které tvrdí, že enzymy nejsou absorbovatelné v makromolekulární formě. Autoři uvádějí argumenty popírající výjimečnou platnost tohoto dogmatu.
Histologické, radiologické, biochemické (chromatografické, enzymologické), imunologické a biologické metody přesvědčivě prokázaly, že část spolknutých enzymů může projít střevní bariérou v nepoškozené makromolekulární formě a realizovat své aktivity v těle. Nejdůležitějšími prvky schopnými absorbovat makromolekuly se zdají být takzvané „M-buňky“ (FAE), které pokrývají lymfoidní ohniska organizované střevní lymfatické tkáně.
Další mechanismy enzymové resorpce jsou diskutovány. Absorbované enzymy jsou rychle komplexovány s přirozeně se vyskytujícími krevními antiproteázami.
V těchto komplexech je omezena potenciální imunogenicita enzymů, které jsou koncentrovány do patologicky postižených oblastí těla. Komplexy navíc zobrazují důležité imunoregulační aktivity.