Abstrakt
Účel studia. Zkušenosti získané během revizní operace a nálezy polyethylenových granulomů v okolních tkáních náhrady, jakož i výrazné rozdíly v životaschopnosti implantátů vyústily ve studium polyethylenové choroby a jejích základních mechanismů produkujících vývoj osteoagresivních granulomů.
Zkoumali jsme morfologii částic a jejich počet v tkáních obklopujících implantát. Cílem naší studie bylo vyvinout metodu detekce polyethylenových částic v tkáních, identifikovat různé typy opotřebení a posoudit faktory, které mohou obecně ovlivnit životaschopnost kloubní artroplastiky.
Materiál. Každá revize kloubní artroplastiky provedená během posledních pěti let byla hodnocena z hlediska přítomnosti polyethylenových granulí a stavu životaschopnosti kloubních polyetylenových vložek.
Celkem bylo odebráno 55 vzorků z tkání kolem uvolněných endoprotéz. Umístění každého vzorku bylo přesně určeno.
Metoda. Byla vyvinuta technika pro identifikaci částic opotřebení a pro jejich vizualizaci poté, co byly všechny organické struktury polyethylenového granulomu rozpuštěny kyselinou dusičnou.
Výsledek. Životaschopnost kloubních polyethylenových implantátů ukázala extrémní rozdíly ve vztahu k různým obdobím výroby a pravděpodobně také k různým metodám sterilizace. Kloubní vložky sterilizované formaldehydem (u nás metoda používaná na počátku artroplastiky) vykazovaly nejvyšší životaschopnost a nejnižší opotřebení.
Polyetylenové částice přítomné v tkáních obklopujících implantát byly charakterizovány z hlediska morfologie a velikosti. Diskuse.
Srovnání údajů z literatury a našich výsledků odhalilo, že existuje mnoho neznámých faktů o kvalitě a struktuře polyethylenu. Zdá se, že hraje roli také metoda sterilizace.
Jelikož je problém složitý, nebyli jsme schopni identifikovat všechny faktory vedoucí v některých případech k časnému a neočekávanému selhání implantátu a považujeme další vyšetřování za nezbytné. Závěry.
Polyethylenová choroba je důležitým faktorem omezujícím životaschopnost kloubní artroplastiky. Je výsledkem komplexní interakce polyethylenových částic vznikajících opotřebením s okolními tkáněmi. Částice o velikosti menší než 0,5 μm jsou fagocytovány makrofágy a komplexním mechanismem exprese mediátorů zánětu vedou k inhibici osteogeneze a aktivaci osteoklastických procesů.
Předchozí metody sterilizace výpary formaldehydu zjevně snížené opotřebení ovlivnily v menší míře odolnost polyethylenu proti opotřebení. Byla vyvinuta metoda pro detekci těchto částic a pro charakterizaci jejich morfologie v tkáních polyethylenového granulomu.