Abstrakt
Transplantace srdce představuje jedinou dlouhodobě účinnou léčebnou metodu u srdečních vad a onemocnění spojených s nezvládnutelným srdečním selháním. V dětském věku jsou nejčastějšími indikacemi k transplantaci dilatační kardiomyopatie, inoperabilní vrozené srdeční vady a srdeční selhání po operaci srdce.
V novorozeneckém a kojeneckém věku se transplantace indikuje nejčastěji u syndromu hypoplastického levého srdce. K imunosupresi se u novorozenců a kojenců obvykle neužívají kortikoidy nebo se po 6-12 měsících vysazují.
Příčinami úmrtí po transplantaci jsou selhání graftu, akutní rejekce a infekce. Dlouhodobé výsledky a kvalita života jsou závislé na výskytu rejekce, infekce, potransplantační vaskulopatii graftu, lymfoproliferativní chorobě a na vedlejších účincích imunosuprese.
Nejzávažnější pozdní komplikací je však vaskulopatie graftu, která vyžaduje retransplantaci. Zdokonalením transplantačního programu se zlepšilo přežívání i kvalita života dětí po transplantaci.
Jednoroční přežívání je dnes 80%a desetileté 50%. Ještě lepší jsou výsledky u novorozenců.
Nedostatek dárců, ekonomická a organizační náročnost i nedořešená legislativa brání širšímu využití transplantace srdce u dětí. Specifické problémy transplantace u dětí vyžadují výzkum účinnější, bezpečnější a levnější farmakoterapie v prevenci a léčbě rejekce, infekce i ostatních komplikací.
Výzkum se musí zaměřit také na dlouhodobé výsledky transplantace, pokud jde o kvalitu života, na výzkum mechanické podpory srdce a xenotransplantace.