Abstrakt
Dočasná mandibulotomie představuje výhodnou přístupovou cestu v operační léčběkarcinomu orofaryngu. Časté komplikace hojení osteosyntézy v podmínkách pooperační radioterapie do určité míry limitují použití a úspěšnost tohoto postupu. V retrospektivní studii je zjišťovánaincidence těchto komplikací a pátráno po rizikových faktorech jejich vzniku.Ze souboru 203 pacientů operovaných za období 4,5 roku pro karcinom orofaryngu byla dočasnámandibulotomie použita u 31 pacienta (15 %).
Z nich bylo 29 pooperačně ozářeno. U těchto pacientůbyla pomocí logistické regrese vyhodnocena závislost hojení na věku nemocného, lokalizaci tumoru,klasifikaci T a N, operatérovi, intervalu mezi operací a zahájením záření, aplikované dávce a onkologickém výsledku 12 měsíců po léčbě.
U 12 pacientů se během 12 měsíců po ukončení léčby objevilakomplikace hojení mandibuly. Ve dvou (7 %) případech došlo pouze k intraorálnímu obnaženíploténky.
U 10 pacientů (37 %) vznikla fistula.Všichni pacienti s komplikací byli nejprve léčeni konzervativně antibiotiky, což u poloviny pacientůvedlo ke zhojení. V šesti případech byla nutná chirurgická intervence, z toho ve třech případechbylo nutno vykonat segmentální mandibulektomii (10 % z celého souboru).
Nepodařilo se statistickyprokázat rizikové faktory obtížného hojení osteotomované mandibuly, nejblíže signifikanci bylazávislost na věku nemocného.Domníváme se, že i přes vyšší výskyt komplikací je dočasná mandibulotomie indikována i v případěplánované pooperační radioterapie. Opatrnější indikace tohoto postupu je na místě u staršíchpacientů.